Artworks from the Digital Era in Galleries and Museums
Mezinárodní kolokvium
Dům umění města Brna, Malinovského nám. 2
22 - 23 říjen 2019
Ještě před 15 lety se zdálo, že elektronická nebo nová média budou jen s obtížemi přijata zavedenými sbírkovými institucemi moderního a současného umění. Na přelomu tisíciletí se soukromí sběratelé i státní galerie o umělecká díla a o umělce pracující s elektronickými médii zajímali spiš zřídka či neochotně a vysokoškolské umělecké instituce přijímaly katedry nových médií s nedůvěrou. Dnes je umění nových médií, elektronické, respektive digitální umění významnou součástí většiny důležitých sbírek.
Svět (umění) se ostatně od konce 20. století také podstatně změnil a nová média dávno nejsou taktikou, strategií, výlučným postojem, ale jedním z nejpoužívanějších prostředků vypovědí o člověku 21.století. Artefakty, v nichž je zakomponován prvek elektronického pohyblivého obrazu, digitálního kódu, obrazu, nebo zvuku již nejsou uzavírány do speciálních projektů věnovaných novým médiím, ale staly se přirozenou součástí řady výstavních projektů. Dokonce i umělecká díla v prostředí internetu, nebo počítačových her se objevují v akvizičních aktivitách galerií a muzeí celého světa.
Nicméně mediální umění je závislé na technologiích, které rychle stárnou a stávají se obtížně dostupnými. Mnohá díla proto v krátké době ztrácejí možnost být vystavována, nebo dokonce nenávratně mizí. Hrozí tak, že ztratíme důležitou součást dědictví postindustriální digitální kultury, protože systematická metodika jejího uchovávání a dokumentace dosud neexistuje.
Při Domu umění města Brna bylo na podzim roku 2018 založeno Centrum nových médií – Vašulka Kitchen Brno, které ve spolupráci s manželi Vašulkovými a některými zahraničními institucemi zdůrazňuje důležitost sbírání a archivace uměleckých děl elektronické povahy. Jaká je aktuální situace ve státních, nebo soukromých českých i zahraničních sbírkách výtvarného umění a na odborných vysokých školách na poli tvorby a archivace umění videa, interaktivních audiovizuálních instalací, umění na sítích, zvukového umění a dalších uměleckých forem zahrnutých pod označení nová média?
Během kolokvia Umělecké sbírky digitální epochy v galerii a muzeu jsem představili a prodiskutovali stávající poznatky, metody a praxi sbírkové činnosti galerií a muzeí ve střední Evropě, které se dotýkají oblasti nových médií.
Níže naleznete podrobný program uskutečněného kolokvia i s nahrávkami konkrétních přednášek.
Documents to download
úterý 22.10.
10 - 10.15 uvítání účastníků a informace o programu
Jennifer De Felice / Miloš Vojtěchovský
Myšlenka na uspořádání kolokvia vznikla při přiležitosti výročí zahájení provozu VKB a v dialogu s Domem umění Brno a Národním filmovým archivem (NFA) v Praze. Cílem bylo podnítit diskuzi o stávající situaci uměleckých děl "nestabilní povahy" v českých galeriích a muzeích. Setkání je zaměřené na umělecké iniciativy, tak na zaměstnance státních i soukromých institucí, zabývajících se prezentací, sbírkovou činností a distribucí elektronického, digitálního nebo softwarového umění.
Jak příspět k vyrovnanějšímu postavení "digitálního umění" v "post-digitální" době? Co znamená digitální artefakt v souvislostech jiných platforem zobrazování, uchovávání a distribuce (audiovizuálního) umění?
První den je zaměřen hlavně na "novomediální iniciativy", jak z historické perspektivy tak z dnešní perspektivy. Jaké je postavení těchto institucí a iniciativ (zejména ve střední) Evropě? Případová studie je příběh Centra pro kulturu a komunikaci v Budapešti, druhá - platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu LIMA působící v Amsterodamu. Obě instituce jsou součástí evropské sítě sestávající z různých inciativ, dedikovaných vývoji, propagaci, sbírkové činnosti, archivaci a distribuci elektronického, digitálního umění a pohyblivého obrazu obecně. Proto je považujeme za dobrý příklad institucí čerpající ze zkušenosti s podporou, archivací, sbírkovou činností a šířením audiovizuálního umění v místním, i mezinárodním měřítku.
Centrum C³ vzniklo v roce 1996 jako jeden z pilotních projektů sítě Center pro soudobé umění, které vznikly s podporou Sorosovy nadace Open Society Fund pro východní Evropu. LIMA - platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu vznikla v roce 2013 v Amsterdamu, ale byla pokračovatelem programu Nizozemského institutu pro mediální umění (NMAi). Institut vznikl ze soukromé galerie pro video umění MonteVideo (založenoa v roce 1978) a později se spojil s organizací Time Based Arts. Přednášející se podělí o zkušenosti s uměním nových médií, včetně vize pravděpodobného vývoje a životnosti digitálního umění. Příspěvky Marka Pokorného, nebo Františka Zachovala představí názory ředitelů sbírek na aktuální situaci současného umění pohyblivého obrazu ve České Republice, Martina Pachmanová naznačí problematiku digitalizace z hlediska genderu, kurátorka z Budapešti Flóra Barkóczi představí sbírku Artpool experimentálního umění od 60.let do současnosti, atd.
Gaby Wijers
LIMA jako platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu
10.30 - 11.30
hlavní přednášející (v angličtině)
LIMA as a platform for media art, new technologies and digital culture/LIMA jako platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu
LIMA je mediální umělecká platforma, agentura a digitální depozitář, který uchovává asi tisíc koncových mediálních děl pro umělce a sbírky. Od roku zde 2016 zkoumáme další a další alternativní způsoby jak přistupovat k dokumentaci a jí reinterpretovat: výsledkem je experimentální, ale stále se rozvíjející praxe jak uchovávat mediální umělecké dílo. S mediálním uměním se setkáváme prostřednictvím neustále se měnících technických prostředí, jako jsou prohlížeče, digitální sítě, dokumentace, nebo servery (úložná média). Digitální (nebo mediální) umění, jako jsou také živé umění a performance se od ostatních uměleckých žánrů liší; je derminováno spíš praktikami, nikoli předměty a performativní rolí diváka.
Od 90. let 20. století efemérnost a i-materialita většiny těchto mediálních artefaktů vyvolala vývoj a vznik nových technologických systémů, který by zajistily možnost jejich přehrávání také v budoucnosti. Otázky se však soustředily hlavně na technické reakce, reagující na procesy rychlého technologického stárnutí, na neustálé kontinuum stárnutí materiálů i nástrojů. Proto je potřeba vyvinout dlouhodobou péči zaměřenou na oblast mediálního umění, a je také nutné vzít v potaz další faktory mimo dotyčný předmět a prostředí. Je nutné kriticky zkoumat dokumentaci a metody uchování a hladat nové alternativy.
Umělecké rozhodnutí pro (digitální- online) médium často zahrnuje konkrétní představy jak bude budoucnost a kontinuta uměleckého díla vypadat. Proto může umělec často poskytnout možnost nahlédnout do tvůrčího procesu (někdy je to jediný zdroj informací) a předat technické informace potřebné pro budoucí dostupnost díla. V našich výzkumných konzervačních projektech je běžná praxe, že spolupracujeme s několika zúčastněnými stranami a využíváme i rozhovory s umělci. Někdy se umělec dokonce stává aktivním partnerem při záchraně vlastního díla. Managment a restaurování začíná u produkce, což je často zároveň zdrojem problému i možností řešení: umělec, formáty, odpovídající software a hardware, kvalita, výběr a organizace souborů a dotyčné informace hrají důležitou roli v procesu výroby a zajištění budoucí existence digitálního uměleckého díla. Budu sdílet otázky a výsledky projektů jako Manuál pro dokumentaci uměleckých děl, Do-It-Yourself dokumentace; video dokumentace a reinterpretace zachycení hybridních, kontextových a živých vlastností „originálního“ díla, spíše než navrhování probíhajícího procesu změn technických platforem a operačních systémů. Kromě toho LIMA aktualizuje svá digitální úložiště a pracovní postupy. S důrazem na síťové umění a komplexní umělecká díla na digitální bázi jsou přizpůsobeny nová úložiště, informační systém sbírek a související pracovní toky tak, aby odpovídaly proměnlivosti vlastní životnímu cyklu digitálních uměleckých děl. Metodiky, požadavky a architektura jsou zkoumány ve výzkumném projektu Art Host.
Gaby Wijers (Nizozemí, 1959) je zakladatelka a ředitelka mezinárodní platformy pro udržitelný přístup k mediálnímu umění LIMA. Dříve působila jako koordinátorka sbírkové činnosti, konzervace a souvisejícího výzkumu v Nizozemském institutu pro mediální umění (NIMk) v Amsterdamu a byla vedoucí sbírky Divadelního Institutu Nederland (TIN) v Amsterdamu. Podílí se na národních a mezinárodních sítích jako Nadace pro zachování současného umění (SBMK), GAMA, DINAMO, Kulturní koalice pro digitální dědictví (CCDD), Nizozemská síť digitálního dědictví (NDE).Působí jako hostující lektorka Amsterdamské univerzity a jako výzkumný pracovník při Exeter University v Anglii.
Miklós Peternák:
Consecutio temporum mimo gramatiku: Minulost, současnost a budoucnost C³
11.30 - 12.30
Hlavní přednášející (v angličtině)
V přednášce se podělím o své zkušenosti v oblasti umění nových médií, nebo o vztahu současného umění v digitální době, včetně produkce, distribuce, sběru, interpretace a uchování tohoto druhu umělecké činnosti. Mé zkušenosti se týkají hlavně činnosti v rámci Nadace C³ : Centra pro kulturu a komunikaci - neziskové instituce působící v Budapešti. Od založení v roce 1996 se C³ zaměřuje na podporu a integraci umění nových technologií v kontextu stávajících sociálních a kulturních tradic. C³ se stal novým prostorem pro inovativní experimenty a pro vývoj na poli komunikačních technologí, kultury a otevřené společnosti. Během posledních dvou desetiletí v C³ vzniklo několik vrstev a strategií. Pokusím se pomocí palimpsestové chronologie nebo měnících se iniciativ a postojů zachytit naše snahy o vznik nového digitalizované artefaktu, uměleckého díla, včetně jeho kontextualizace a systému pro uchování metadat. Dále ukážu, že samotné vytvoření nějakého institucionálního rámce je z perspektivy uměleckého díla jistým druhem metadat, zatímco z hlediska instituce by umělecké dílo mohlo sloužit jako podnět nebo důvod její existence. Proto jsem před několika lety navrhl ustanovit mediální muzeum založené na sbírkách, databázích a sítích C³, s využitím posunu v perspektivě k přetvoření institucionální činnosti založené na studiu minulosti i na uvažování o potenciální budoucnosti. Vyvstává ale těžko zodpověditelná otázka: Jaký typ současné instituce s posláním uchovávat a historicky zpřístupňovat digitální kulturu je vlastně vhodný a odpovídající?
V reálném čase sledovat, jak nové stárne, zatímco prakticky zůstává stejné je typicky lidská zkušenost a to je - ve zrychlené formě - také situace mediálního uměleckého díla, odhlédneme-li od skutečnosti, že artefakt je dokonce křehčí než my lidé. Zde se nabízí pochopitelně otázka: Je v post-informační době ještě stále platný naše zavedené pojetí "klasických konceptů" kultury a odpovědnosti ? Otázka není poetická, protože si myslím, že odpověď zní ano.
Miklós Peternák (narozen 1955 v maďarském Esztergomu, žije v Budapešti) je autor, pedagog a umělec zabývající se hlavně filmem a videem. Vystudoval dějiny a dějiny umění (PhD 1994: New Media - Art and Science). Člen skupiny Béla-Balázs-Studio v Budapešti (1981–87) a skupiny Indigo. Vede Katedru intermediálního umění na Akademii výtvarných umění v Budapešti a od roku 1997 působí jako ředitel Centra pro kulturu a komunikaci. Od 80. let produkoval filmy a videa a publikoval texty o umění a dějinách médií. Organizoval také různé výstavy a symposia.
Peternak: The Medium of Preservation
Flóra Barkóczi
Artworks and Documents in the Context of New Technologies at Artpool Art Research Center (Budapest)
14.00 - 14.30
v angličtině
Představím institut Artpool Art Research Center v Budapešti, jehož náplní je uchování a prezentace experimentálních forem umění od 60. let (fluxus, mail art, konceptuální umění, performance, vizuální poezie, zvukové umění, faxové umění, atd.) v souvislostech nástupu a rozvoje nových elektronických médií.
Artpool se od svého založení v roce 1979 zaměřoval na akvizici uměleckých děl a dokumentů, souvisejících s efemérními uměleckými postupy. Inicioval a realizoval několik projektů reflektujících "nové technologie". Například série Artpool radio kazety (v letech 1983 až 87) obsahovala zvukové dokumenty neoficiální umělecké scény a zvukové materiály mezinárodní sítě. Po mezinárodním telekomunikačním projektu "telefonický koncert Budapešť – Vídeň – Berlín", který v roce 1983 pořádal Robert Adrian X společně s Artpoolem, v roce 1993 vznikla elektronická komunikace v rámci "Danube Connection". Tento projekt propojoval méda faxu, obrázkového telefonu, videa, telefonické sítě a performance. První faxová akce "Decentralizovaného celosvětového kongresu (Networker Congress Budapest Session)" realizoval Artpool v roce 1992 a propojila umělce z celého světa. Audiovizuální materiály shromážděné nebo dokumentované v Artpoolu jsou nejen v archivovaných sbírkách, ale na základě konceptu „aktivního archivu“ cirkulují jako publikace, události a výstav, které Artpool realizuje. Artpool web - vytvořený v roce 1995 jeho zakladatelem György Galántaim v rámci jeho umělecké a kurátorské praxe - reflektuje vývoj nových technologií a zároveň prezentuje umělecká díla a dokumenty sbírky a archivu.
Připojením centra Artpool k Muzeu výtvarných umění v Budapešti v roce 2015 se archivní materiály staly součástí muzejních sbírek a bylo nutné použít nové strategie pro uchovávání a prezentaci dostupných materiálů, včetně videí, zvukových nahrávek, webových stránek, zvukových instalací, atd. Pokusím se krátce nastínit strategie centra Artpool v posledních 40 letech, které jsou zaměřené na zpřístupňování archivních materiálů, uložených na analogových i digitálních nosičích.
Flóra Barkóczi - historička umění a konzervátorka pracuje v Artpool Art Research Center v Budapešti. Absolvovala studium dějin umění na Eötvös Loránd University v Budapešti a Humboldtově Universitě v Berlíně. Po studijích působila v Robert Capa Contemporary Photography Center a v acb ResearchLab v Budapešti. Zabývá se zejména avantgardou let 1960 až 70 ve střední Evropě, konceptuálním uměním, fotografií a novomediálním uměním. V současnosti pracuje na projektu o Netartu v 90. letech v Maďarsku. Publikuje texty a kritiky v angličtině a maďarštině.
František Zachoval: Sbírka pohyblivého obrazu v Galerii moderního umění HK
14.30 -15.00
v angličtině
Je nezbytné, aby se menší, například krajské galerie soustředěně zabývaly aktuálním uměním, včetně umění pohyblivého obrazu. Tyto instituce by tak přispívaly k větší pestrosti národního dědictví. Jejich výstavní a sbírkotvorná činnost by byla - jako je tomu dosud - méně závislá na činnosti muzejních a galerijních institucí v hlavních centrech.
Současné akviziční aktivity Galerie moderního umění v Hradci Králové (GMU) vycházejí z vlastní koncepce sbírky výtvarného umění českého i zahraničního, zaměřené na české moderní a současné umění. V letošním roce jsme založili sbírku pohyblivého obrazu s cílem zaznamenávat a reflektovat tento vývoj od počátků experimentálních tendencí v 60. letech minulého století až k současnosti.
V celostátním a mezinárodním kontextu bychom měli uvažovat, nebo přímo usilovat také o myšlenku založení samostatné instituce, věnované aktuálním podobám současného umění pohyblivého obrazu a zvuku (v zahraničí najdeme například Het Eye a LIMA v Amsterdamu, Argos v Bruselu, WRO ve Vratislavi nebo Video Forum N.B.K.v Berlíně). Vedle sbírkotvorných aktivit by zde mohly probíhat badatelské aktivity, včetně mapování středoevropského regionu.
František Zachoval je publicista, pedagog a kulturní manažer. Věnuje se aktuálním společensko-politickým tématům. V roce 2016 absolvoval Akademii výtvarných umění, kde v letech 2006–2014 vedl Digitální laboratoř a spoluzaložil mezinárodní projekt a videoarchiv Artyčok.TV. Věnoval se například otázkám digitálních licencí Creative Commons, Open source (2008–2010), nebo migrace a exilu, ke kterým uspořádal odborné konference. V letech 2015–2019 byl ředitel Českého centra v Bukurešti, kde založil galerii umění Future Museum (2016), databázi Protect Public Space (2017) a filmový festival Cinemascop Eforie (2018). Je editorem publikací Czechoslovak Home, Object and Items Found in Romania (2019), Martin Papcún. Buildings/Spaces (2015) a Rudolf Valenta. Rekonstruktion (2014). Od dubna 2019 nastoupl do pozice ředitele Galerie moderního umění v Hradci Králové.
Sasha Arden: Možnosti augmentované reality (AR) ve virtuální performanci time based médií
15 - 15.30
Představím potenciál, který nabízí augmentovaná realita jako nástroj k uchování zážitku časově determinovaných děl, která v původním formátu, vzhledem k poškození, stárnutí nebo jiným překážkám přestala být funkční. Jejich jednotlivé součásti jako pohyblivý obraz nebo pohyb mohou existovat v podobě virtuální vrstvy, propojené s původním artefaktem, nebo působící mimo něho. AR je alternativa k výstavní kopii nebo vystavení objektu s dokumentací původní funkce. Jde o unikátní metodu spojení časově determinovaných děl s jejich fyzickým ukotvením a zachováním díla pro diváka. V návrzích několika případových studií s aplikací technologie AR uvedu některá omezení a otázky týkající se etiky a autenticity.
Sasha Arden, absolvent konzervování a dějin umění v Institutu umění na new yorské univerzitě, zaměřený na time based media. V předchozí praxi má zkušenost s instalováním audiovizuálních děl v San Francisco muzeu moderního umění v Kalifornii, přípravu mediálních výstav v Oakland muzeu v Kalifornii, dohled nad audiovizuálními díly v Institutu umění v San Franciscu. Pracoval jako asistent pro mediální produkci v sochařském ateliéru Institutu umění v Chicagu (SAIC).
Jana Horáková: K augmentované historiografii mediálního umění
16.00 - 16.30
Využití umělých neuronových sítí pro analýzu a zprostředkování obsahu mediaarchivu Steiny a Woodyho Vašulkových
v angličtině
V příspěvku bude představen výzkumný projekt Media Art Live Archive: Inteligentní rozhraní pro interaktivní zprostředkování kulturního dědictví podpořený TA ČR. Jedná se o aplikovaný výzkum, jehož partnery jsou Centrum umění nových médií – Vašulka Kitchen Brno a Dům umění města Brna. Jeho jádro spočívá ve vývoji umělých neuronových sítí schopných efektivně posílit a/nebo inovovat výzkum raného umění videa. Kromě experimentálního využití digitálních nástrojů v rámci uměnovědného bádání, jde rovněž o hledání optimálního rozhraní pro zprostředkování poetiky raného umění videa.
V rámci prezentace bude kladen důraz na konceptuální pozadí a hypotézy určující celkový návrh výzkumného projektu. Budou předkládány odpovědi na otázky: Jaká je současná situace v oblasti uchování, archivace a zprostředkování mediálního umění? Mohou umělé neuronové sítě sloužit jako analytické nástroje aplikovatelné na umění nových médií, speciálně na umění videa? Jaké známé výzkumné metody simulují a co nového mohou z hlediska metodologického přinést? Prezentovány budou rovněž dílčí poznatky a výsledky uvedeného výzkumného projektu.
Jana Horáková působí jako docentka (habilitace v oboru estetika) na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a je garantkou uměnovědného studijního programu Teorie interaktivních médií. Po vystudování taneční konzervatoře a divadelní vědy se po absolvování zahraničního studijního pobytu začala věnovat výzkumu umění nových médií: nejdříve divadelním projektům využívajícím virtuální realitu a následně robotickému umění se zaměřením na robotická performance. V posledních letech se soustředila na mapování transformace disciplíny umění nových médií po tzv. ´dot-com bubble burst´, která se manifestuje v oblasti teoretické reflexe zakládáním nových subdisciplín: critical code studies, software studies, platform studies aj., ale také se věnovala výzkumu vztahu mezi živým uměním a médii jeho archivace a zprostředkování. V posledních letech se zaměřuje na zkoumání potenciálu nových médií v rámci historiografického výzkumu umění nových médií: viz virtuální rekonstrukce výstavy počítačové grafiky, jejímž kurátorem byl Jiří Valoch /1968/ Computer Graphic Re-visited; nebo aktuální projekt zaměřený na využití umělých neuronových sítí a interaktivního rozhraní při analýze a zprostředkování tvorby Vašulkových /Media Art Live Archive/).
Jan Horáková: Towards an augmented media art historiography
Martina Pachmanová: Digitalizace po přeslici?
16.30 - 17.00
v angličtině
Ačkoli muzea umění čelí několik desetiletí výzvám o nápravu kanonických „mistrovských“ narativů a inkluzivitu, ve výsledku zůstávají vůči snahám o implementaci kritických – feministických, ale také postkoloniálních či queer – strategií poměrně imunní. Zastoupení žen ve sbírkotvorných institucích a stálých expozicích nadále zůstává v křiklavém nepoměru k jejich mužským protějškům, což zdaleka neplatí jen pro prostor bývalé východní Evropy.
V návaznosti na „virtuální feministické muzeum“, jež coby utopický projekt formulovala Griselda Pollock ve stejnojmenné knize v roce 2007 jako odpověď na přežívající genderovou nerovnost v uměleckém provozu, se v příspěvku soustředím na potenciál digitalizace pro radikální proměnu patriarchálních muzejních struktur. Výzvy i rizika podobných strategií budou reflektované na příkladech vybraných muzejních projektů digitalizace starších uměleckých děl a archiválií spjatých s matrilineární uměleckou tradicí (ta byla v poválečné době často spjatá právě s pohyblivým obrazem a „těkavými“ médii), ale rovněž na příkladech nezávislých a decentralizovaných platforem pracujících s digitalizovanými a/nebo digitálními artefakty převážně současných umělkyň.
Martina Pachmanová je historička a teoretička umění a kurátorka. Působí jako docentka na Katedře teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM). Ve své badatelské a kurátorské práci se soustředí především na problematiku genderu a feminismu v meziválečném a současném umění a vizuální kultuře.
MARTINA PACHMANOVÁ: Matrilineal Digitization?
Lukáš Pilka: Jak vidí stroje umění - Digitální dějiny umění a syntetický zrak
17.00 - 17. 30
Každé umělecké dílo je dnes digitální. I gotická desková malba nebo barokní pískovcová socha má svou virtuální reprodukci, která ji zastupuje a stává se místo ní předmětem pozorování. S novými formami reprezentace jsou přitom spojeny i nové formy výzkumu; V roce 2015 popsal Lev Manovich Digitální dějiny umění jako soubor metodik využívající kvantitativní analýzu ke zkoumání kulturních artefaktů. Jako nový přístup nahlížení na historii, který matematickými a statistickými cestami přistupuje ke kulturním databázím, digitalizovaným muzejním a archivním kolekcím, metadatům, textům o umění i k virtuálním reprodukcím výtvarných děl. Exponenciální růst výpočetního výkonu a stále větší objem (nejen) otevřených kulturních dat umožňuje provádět průzkumy, které byly ještě v nedávné minulosti jen obtížně představitelné.
Jednu z metodik v rámci digitálních dějin umění představují vizuální analýzy postavené na současných technologiích strojového rozpoznávání obrazů. Jaké podněty přináší? A co skrze ní dokážeme na uměleckých dílech pozorovat? Současné experimenty naznačují, že syntetický zrak nemusí být pouze užitečným nástrojem klasifikace uměleckých artefaktů, ale plnohodnotným médiem zprostředkovávajícím nové perspektivy. Jedná se o pokračování formální analýzy, evoluci komparativních metod, které užívali Winckelmann, Riegl, Wickhoff, Warburg či Malraux a které jsou v moderních dějinách umění přítomny již od jejich samotného počátku. Dnes však můžeme automatizovaně zkoumat obrovské množství digitalizovaných reprodukcí.
Otevírá se nám cesta, jak prohledávat rozsáhlé obrazové soubory, jak porovnávat celé sbírky spravované různými muzei, jak se orientovat v kolekcích vzdálených zahraničních institucí stejně dobře, jako se pohybujeme na domácí půdě. Příležitostí, jež digitální zrak přináší dějinám umění je celá řada, avšak tato rodící se metoda trpí množstvím porodních problémů, které v příspěvku také zmíním.
Lukáš Pilka je designér, kritik a publicista zabývající se digitálním designem, současnými technologiemi a přesahy obojího do světa volného umění. V rámci svého doktorandského výzkumu na pražské UMPRUM se zajímá o možnosti využití neuronových sítí ke kvantitativní interpretaci klasických uměleckých děl. Je spoluzakladatelem think tanku Alt Tab, která mapuje průsečíky designu, etiky a technologií.
středa 23.10
Program druhého dne kolokvia je zaměřen na praktické i teoretické otázky související s rychlým vývojem digitálních prostředí a nástrojů, jako jsou archivy a databáze, na způsoby sdílení a otevřeného přístupu ke kulturnímu dědictví i na restaurování artefaktů virtuální povahy, nebo nestabilních materiálů. Zájem o sbírky, archivaci a otevřené sdílení uměleckých děl patřil k hlavním tématum díla Woodyho a Steiny Vasulkových od začátku jejich kariéry.
Dušan Barok - zakladatel internetového portálu Monoskop pro kolaborativní studia umění, kultury a médií a jednoho z iniciátorů sítě pro nová média Multiplace, shrnuje a komentuje poslední iniciativy, přístupy a tendence v oblasti archivace mediálního umění. Historička a teoretička mediálního umění Jana Horáková (Masarykova univerzita v Brně) představí probíhající výzkumný projekt aplikovaný na intermediální archiv manželů Vaušulkových. Michal Klodner z Národního filmového archivu uvažuje nad vhodným prostředím sociálních médií pro volně sdílené a otevřené multimediální databáze, Tomáš Lahoda, Anna Olsezewska, Flaminia Fortunato / Joey Heinen a Sascha Arden představí zkušenosti s restaurováním nestabilních uměleckých předmětů.
Dušan Barok: Nové přístupy k uchovávání současného umění
Amsterdam / Oslo
10 - 10. 45
hlavní přednášející (v angličtině)
Současné snahy uchovat nejen mediální instalace a digitální umění, ale i současné umění, založené na sítích, navazují na dřívější aktivity uchovávání videoartu v 80. a 90. letech. Tyto tendence přispěly k posílení možnosti uchovávat mediální umění obecně. Kromě nezávislých iniciativ a soukromých výzkumů mnoho muzeí zaměřených na vystavování a akvizice současné umění založily vlastní medialaboratoře a připůsobily svoje pracovní postupy tak, aby reflektovaly nové požadavky. Je to však nadále - alespoň pro většinu sbírek mediálního umění na východě a západě, strádajících nedostatkem financí, infrastruktury a odborných znalostí - považováno za luxus. Taková práce vyžaduje nejen otevřenost a jistou estetickou i technickou senzitivitu, ale i neochvějné schopnosti ospravedlnit její existenci jak uvnitř, tak vně světa uměleckých sbírek. V přednášce budu uvažovat nad nedávnými iniciativami, přístupy a tendencemi v této oblasti, diky informacím které jsem si osvojil jako výzkumný pracovník vědecké sítě "Nové přístupy v ochraně současného umění" (NACCA) financované evropskou nadací Horizon 2020.
Dušan Barok je vědecký pracovník a doktorand katedry mediálních studií na Amsterdamské univerzitě. Je zakládajícím redaktorem platformy Monoskop pro participativní studia umění, kultury a médií. V oblasti jeho zájem a výzkumu jsou oblasti jako síťová média, participativní aktivity a experimentální publikování. Žije a pracuje v norském Oslu.
FLAMINIA FORTUNATO / JOEY HEINEN, There is no “I” in iOS:
Cross-institutional collaboration in preserving iOS media
10:45 - 11.15
v angličtině
V poslední době se technologie a s nimi i nová média nečekaně proměňují, což se pro kurátory novomediálních sbírek stalo výzvou, aby uvažovali o tom, jaké postupy v péči o artefakty používat. Do sbírek muzeí přicházejí mimo jiné například díla využívající živou simulaci, aplikace operačního systému s rozšířenou realitou, mobilní aplikace a jiné nástroje společnosti Apple. Tato díla jsou často založena na patentovaných technologiích a odkázána na technickou podporu firem, jejichž zájem na dlouhodobém udržování výrobku je zanedbatelný. Ve skutečnosti to je tak, že tyto přístroje záměrně odolávají potřebné stabilizaci nosičů z důvodu udržování licencí, nebo neustálými aktualizacemi operačních systému a nutnosti spoléhat na proprietární zálohovací a analytické nástroje, umožňující zkoumat jejich vnitřní fungování. Protože problémy s ochranou patentovaných technologií nejsou v oblasti time-based media nová, je nutné uvažovat o užší spolupráci. Problematiku restaurování nestabilních uměleckých děl ukážeme na příkladu roční spolupráce mezi Los Angeles County Museum of Art (LACMA) a Muzeem moderního umění v New Yorku (MoMA) na díle Kompozice pro marimbu (2016) Munga Thomsona.
Joey Heinen je odborník na digitální restaurování a na time based media, v současné době pracuje jako manažer oddělení Digitální restaurování v oddělení Sběr informací a digitálních aktiv a je předseda komise pro Mediální umění v Los Angeles County Museum of Art. V roce 2014 absolvoval magisterské studuium Moving Image Archiving and Preservation MA na NYU.
Flaminia Fortunato je členka komise Andrew W. Mellon pro mediální restaurování při Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku. Jako členka týmu restaurování médií se v muzeu podílí na každodenní akvizici, dokumentaci, instalaci a restaurování mediálních sbírek.
Anna Olszewska (AGH Univerzita věd a technologie, Krakov):
Projekt Re: Senster. Popis cesty, jak projít labyrintem restaurování mediálního umění
11.15 -11.45
v angličtině
Turbulentní příběh velké kybernetické skulptury Edwarda Ihnatowicze z 70. let Senster je klasickým příkladem průkopnické ságy mediálního umění. Tento příběh můžeme volně rozdělit na dvě období: konstrukce Sensteru, jeho předčasná deinstalace (1968 - 1974) a jeho nedávná rekonstrukce a reaktivace (2017–2018). Příběh se dotýká otázek týkajících se "kontinuity" a "autenticity" ztracených a znovunalezených uměleckých děl. Proto je podle mne výchozím bodem k diskuzi o údržbě a zobrazování mediálního umění moje nedávná zkušenost se zprovozněním plastiky Senster. S ohledem na funkční cyklus artefaktu navrhuji v širším kontextu metodologii strategie archivace umění "od-scénáře-k-designu". Tvrdím, že pokud má být dílo dobře restaurováno, je před tím, než je začíná s obnovou technických součástí konstrukce nutné pečlivé posoudit všechny konstrukční prvky. S odkazem na výsledky reaktivačního procesu Sensteru soudíme, že v předběžné fázi procesu je lepší prostudovat vytvořené ("skriptové") struktury v každém jejich detailu a sice v duchu nejpřesnějšího "zpětného inženýrství" (reverse engineering). Bez ohledu, zda se jedná o řídicí systém, mechaniku nebo konstrukční prvky, jsou technické komponenty prioritou při určování rozsahu a posloupnosti projektu restaurování i měřítkem pro rekonstrukci všech propojených součástí. Předpokládám, že metodu různých konfigurací skriptu a designu lze uplatnit i pro širší oblast restaurování robotických interaktivních systémů.
Anna Olszewska PhD je výzkumnice v oblasti vizuálních studií. Pracuje na projektech spojených s performativní funkcí obrazů a s historií vědy. Specializuje se na oblasti umění a humanitních oborů, má zkušenosti na poli vizuálních studií, analýzy obrazu, dějin grafických umění, historie vědy a kurátorství. Působí v Grafickém kabinetu při Polské akademii umění a věd a na Fakultě humanitních studií Univerzity pro vědu a techniku v Krakově. Doktorský titul z dějin umění (Jagellonská univerzita v Krakově) a magisterský titul z dějin umění a religinonistiky (idem.) Zajímá se o projekty související s performativní funkcí obrazů a o historií vědy. Anna je iniciátorka a kurátorka projektu Re: Senster.
Documents to download
Lectures recordings
Anna Olszewska
Tomáš Lahoda: Nehmotné tělo
11.45 - 12.15
v angličtině
V současném umění se vyskytuje množství děl vytvořených z efemerních, nestabilních a pomíjivých materiálů, které je velmi obtížné konsolidovat, či jinak upravit tak, aby se zastavil jejich neodvratný konec. Jejich záchrana nebo jen pouhé prodloužení životnosti je často velmi problematické, a navíc se v mnoha takových případech střetává role, přání či povinnosti majitele – například muzea jako vlastníka a opatrovatele děl - s tím, že taková díla mohou být autory přímo zamýšlena tak, aby nepřetrvaly. Rozpad, rozklad a zánik jsou intencí, která je dílu vlastní.
V příspěvku představím příklad takového díla, kdy otázka jeho konsolidace - a zachování vůbec - představuje téměř hamletovské dilema s neřešitelnou otázkou – dilema pokusu o konsolidaci a prodloužení agónie rozpadajícího se materiálu, nebo jeho úplného nahrazení zcela novým, se všemi konsekvencemi z hlediska etického, estetického nebo filozofického. Současně nastíním další otázky na dalších kontextech díla – různá hodnocení díla profesionály, kteří mají za dílo odpovědnost, a která mohou být zcela protikladná, stejně tak jako měnící se intence autora díla v čase, s následnými konsekvencemi.
Prof. ak. mal. Tomáš Lahoda (narozen 1954 v Praze), umělec, pedagog a restaurátor. Vystudoval AVU v Praze, v letech 1993-1998 byl vedl Ateliér malby na Jutské Akademii výtvarných umění v Arhusu v Dánsku, 2007-2012 vedl ateliér Malba I. na FaVU VUT v Brně, od roku 2013 vede AVP na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice, kde mj. přednáší o problematice restaurování moderního a současného umění v magisterském stupni.
Tomáš Lahoda: Ethernal body
Lenka Dolanová: Archivní obsese S+W
Možné cesty archivu Steiny a Woodyho Vašulkových
13.15 - 13.45
Na počátku byly fyzické nálezy strojů a přístrojů z letišť a vojenských sběrných dvorů, materiály z kuchyní a zadních dvorků, dokumentující soužití umělce a elektronických médií. K tomu se časem přidala touha shromažďovat, rozebírat, třídit, analyzovat a hlavně sdílet. Celoživotní touha po archivu jako utopickém prostoru života, sdílení a spolupráci vede klikatou cestou přes ateliéry, univerzity, nadace a centra, online archivy, databáze a virtuální 3D světy.
Lenka Dolanová je historička umění a kurátorka, působí v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě [OGV], kde má na starosti sbírku grafiky a nových médií, program zvukové galerie IGLOO a redakci kulturních novin O_kraj. Je členkou spolků yo-yo, KRA - Kravín Rural Arts a Vasulka Kitchen Brno. Ve volném čase působí jako kavárnice v kulturním prostoru Zastavkafe v Chotěboři. V roce 2011 jí vyšla kniha Dialog s démony nástrojů - Steina a Woody Vasulkovi (vyd. NAMU a JSAF).
Lenka Dolanová: Obsession for archives, W+S Vasulka
Frédéric Curien (Paris): Zpracování archivu Vašulkových:
mezi konzervací a akcí
13.45 - 14.15
v angličtině
Kolektiv The SLIDERS_lab [Frederic Curien, Jean-Marie Dallet] spolupracuje se Steinou a Woodym Vašulkovými od roku 2013. Ve spolupráci s Vašulkovými se zabývali jejich archivem a použili následující strategie: restaurování — aktualizace, tvorba nových děl — a jejich aktivace jako reinterpretace minulosti ze současného pohledu a návrhy alternativních modelů pro budoucnost.
Frédéric Curien je francouzský skladatel a zvukový umělec, působí na ÉESI a na Univerzitě v Poitiers a zastupuje zvukovou složku kolektivu SLIDERS. Vede prostor zaměřený na integraci fyzických a teoretických nástrojů ve výtvarném umění, založených na principech modelování Cartography - "bassoon instrumental space". Jeho vlastní tvorba se pohybuje na pomezí hudby a výtvarného umění, zajímá se o estetické kvality interaktivního zvuku a hudby v současním umění, o zvukovou syntézu, kompoziční nástroje, skládá hudbu pro film a divadlo.
Frédéric Curien: The Processing of the Vasulka’s Archive: Between Conservation and Action
Kryštof Pešek a Matěj Strnad: Etcetera mediatéka a Meze pohybu
14.15 - 14.45
v angličtině
Etcetera je svobodný software offline mediatéky pro studium audiovizuálních děl nebo pro jejich reprezentaci v galerii. Etcetera je volně šiřitelná distribuce v systému Linux s uživatelským rozhraním pro obsluhu galerijního kiosku / badatelny.
Mediatéka vznikla jako výstup z výstavního cyklu galerie Etc. v Praze s názvem Neklid obrazu: Meze pohybu, organizovaného Annou Remešovou, Alžbětou Bačíkovou, Markétou Jonášovou, Matějem Strnadem a Kryštofem Peškem.
Cílem projektu bylo zpřístupnit dříve vystavená díla v prostoru galerie a diskutovat způsoby nakládání s audiovizuálními uměleckými díly v českých institucích.
Matěj Strnad (1989) je audiovizuální archivář, vedoucí oddělení kurátorů Národního filmového archivu. V minulosti byl tamtéž zodpovědný za koordinaci projektů digitálního restaurování a metodiku rozvoje sbírek. Je absolvent Centra audiovizuálních studií FAMU a člen Komise pro programování a přístup ke sbírkám (PACC) Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF).
Kryštof Pešek (1986) je umělec, programátor a zastánce svobodného softwaru. Je absolvent Centra audiovizuálních studií FAMU. Jeho umělecká díla většinou vychází z vlastních softwarových nebo hardwarových řešení. Přednáší na Akademii výtvarných umění v Praze a pracuje v digitální laboratoři Národního filmového archivu. Je hrdým členem live-codingového uskupení Kolektiv.
Matěj Strnad: The Limits of Motion
Carolin Pommert (Berlin): Mezi tvorbou a uchováváním
– pozice galerie v uchovávání multimédií pro budoucnost
15.45 - 16.15
v angličtině
Osvětlim pracovní postupy a možnosti restaurování v mezinárodně operující komerční galerii na příkladu děl vytvořených a / nebo spravovaných galerií. Většina galerií nespolupracuje s konzervátorem (zaměřeným na multimediální umění) a tento druh uměleckého díla zůstává i nadále mimo oblast jejich hlavního zájmu. V důsledku toho se řada multimediálních děl rozpadá a technické vybavení jako jsou VHS rekordéry, videokamery, 16 mm film, CRT monitory stárnou v dřevěných bednách, aniž by jim někdo věnoval pozornost.
Je třeba hledat metody, umožňující jejich opětovnou instalaci. Aby je bylo možné znovu vystavit, je často nutné dílo digitalizovat a vybavit novou technikou. Tím dochází ke skutečné změně uměleckého díla a jeho autor musí tuto změnu posvětit. Pokud autor „re-design“ svého díla schválí, nejde technicky o problém. Na druhé straně galerie změnu uměleckého díla podporuje, aby jej bylo možné vystavovat a aby se zvýšil jeho komerční potenciál. Zároveň není dost času na skutečný výzkum, na restaurování hardwaru a softwaru, které by zabezpečilo jistou formu autenticity. O proměnách díla jsou vedeny diskuze zejména na technické úrovni, pro obchodní oddělení nejsou detaily o „restarování“ sdíleny. Po dokončení procesu restaurování jsou důležité poznámky uloženy do archivu a většinou jsou dále probírány jen technické informace. To znamená, že pokud restaurátor z tým z galerie odejde, ztratí se i jeho znalosti a konvolut díla pro potenciálního sběratele a další restaurátory bude tento druh informace postrádat. Vedle hardwaru je potřeba se starat o databáze a formáty souborů, což není hlavním posláním komerční galerie.
Galerie se v současnosti zaměřují na stávající formáty souborů a přenos dat, málokdy pamatuje na čitelnost těchto souborů v budoucnosti. Jako restaurátorka specializovaná na fotografií a multimedia jsem se setkala s různými názory na restaurování uměleckých děl a pokoušela jsem se najít způsob jako informovat zaměstnance galerií o možných způsobech uchovávání multimediálních děl. Galerie je komerční podnikání a jeho cíl je vydělávat peníze a "produkovat" umění. To jak multimediální umění (a umění obecně) uchovávat není hlavním posláním galerií. Mělo by být?
Carolin Pommert je restaurátorka a archivářka, pracuje pro galerii Neugerriemschneider v Berlíně. Absolvovala magisterský stupeň na Entrepreneur NOVIA University of Applied Science v Jakobstadt (Finsko) a bakalářské studium na Restoration / Conservation of Audiovisual and Photographic Heritage University of Applied Science na HTW-Berlin.
Christin Pommert: Between Creation and Preservation - the Position of a Gallery in Preserving Multimedia Art for the Future
Michal Klodner: Společensky spolkové udržitelné kurátorství
Dokumentace uměleckých děl a souvisejících událostí i samotná jejich prezentace se odehrávají užitím médií společenských sítí. Jsou často i primárním zdrojem různých forem pohyblivého obrazu, algoritmického umění nebo net-artu. Jsou využívány nejen umělci, ale i kurátory, galeriemi a paměťovými institucemi. A jsou využívány participativně veřejností.
Existuje rozvinutá infrastruktura svobodného software, která umožňuje provozovat vlastní uzly spolkových společenských sítí jak menším či větším institucím, tak jednotlivým umělcům. A existují živé umělecké komunity, které již tyto sítě adoptovaly, protože z mnoha důvodů nepřijímají korporátní platformy.
Tento software s otevřeným kódem disponuje funkcemi pro umělecké digitální infrastruktury a pomocí protokolů jako ActivityPub nebo Zot vytváří decentralizované sítě společenské komunikace a distribuce mezi všemi instalovanými uzly a kanály. Participativní provoz v lokálních podmínkách více odpovídá skutečným lidským vztahům.
Federovaná společenská média lze také nazvat low-power media, běží na minimalizovaných prostředcích jako Raspberry Pi s nízkými nároky na zdroje a nízkou spotřebou, vhodnými pro udržitelný model provozu.
Jejich potenciál je ve velkém množství propojených publikačních a kurátorských uzlů, které se mohou ve svých funkcích také vzájemně zálohovat nebo dočasně i trvale zastupovat, což odpovídá i organizačnímu modelu spolupráce nezávislých i etablovaných kulturních institucí a vytváření aliancí péče.
Michal Klodner - působí v oblastech vizuálních a audiovizuálních živých performancí a nezávislého filmu. Jako asistent pracoval na FAMU a absolvoval zde doktorský obor prací na téma postmediality. Zabývá se digitálním kurátorstvím filmových archivů a výzkumem v oblasti dokumentace, prezentace a analýzy pohyblivého obrazu.
Miloš Vojtěchovský: Colorum Naturae Varietas - kolekce barev a vůní
poznámka - panychida za mrtvá média
16.15 -16.30
V roce 1999 vyšel kompaktní disk COLORUM NATURAE VARIETAS, jehož autoři se pokusili rozsáhlý archiv barev a pigmentů výtvarného umělce a performera Miloše Šejna vtěsnat do digitálního formátu CD-Romu, tedy asi 700 MB. Dramaturgie a estetika disku vycházela z principů rozšířeného filmu a synestézie - vzájemné propojení textu, obrazu, zvuku, filmu a videodokumentaci z performancí v jediný Celek - Archiv. Projekt vznikl jako koprodukce mezi Centrem pro metamedia Plasy, Centrem současného umění v Praze a C3 v Budapešti. Bohužel už tehdy CR-Rom jako umělecký nástroj rychle mizel ze scény a vývoj technologie počítačů odsoudily Colorum Naturae Varietas nakonec do zásuvky s nálepkou digitální odpad.
Miloš Vojtěchovský (1955 v Praze) je kurátor a pedagog. Studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK a od poloviny 70.let se zabýval experimentální hudbou a výtvarným uměním. Pedagogické a profesní aktivity: spolupráce v projektech Imaginary Museum Projects v Amsterdoamu (Orbis Pictus Revisited - ZKM 1992 -1997), působil na katedře teorie a dějin umění na FaVU VUT v Brně a v Centru audiovizuálních studií FAMU, kurátor galerie Školská 28, zakladatel projektu sonicity.cz, iniciátor symposií nadace Hermit a Centra pro Metamedia Plasy, projektů vs. Interpretation, Na pomezí samoty 2015-2016, atd. Člen VKB.
Tereza Škvárová - Vliv digitalizace na muzeum umění a jejich návštěvníky
16.30 - 17.00
Digitalizace představuje pro muzea umění novou výzvu. Stejně tak se dnes návštěvníci muzeí stále častěji setkávají s digitálními reprodukcemi uměleckých děl jak ve virtuální formě na internetu, tak přímo ve výstavách. V příspěvku reflektuji nové podoby diváctví uměleckých sbírek; integraci nových technologií v rámci uchovávání a prezentace uměleckých děl, ale také on-line reprezentaci muzeí a galerií na počátku 21.století.
Tereza Škvárová (1992) absolvovala kateru Teorie a dějin moderního a současného umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a obor Dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje v oddělení PR v Galerii Rudolfinum.
Organizace a informace
Pořadatelé: Vašulka Kitchen Brno a Dům umění města Brna
Koncept: Miloš Vojtěchovský, Matěj Strnad
Organizace: Marika Svobodová, Jennifer de Felice, Miloš Vojtěchovský, Monika Szűcsová, Markéta Mazalová
Spolupráce:
Teorie interaktivních médií Masarykova Univerzita, Brno
Katedra teorie a dějin umění, VŠUP (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Národní filmový archiv, Praha
Fakulta výtvarných umění VUT v Brně
Připraveno s podporou:
Nadace Agosto Foundation
Dům umění města Brna
Katedra teorie a dějin umění, VŠUP
Fakulta výtvarných umění VUT v Brně
kontakt: Markéta Mazalová
+420 737 165 491
Vašulka Kitchen Brno
info@vasulkakitchen.org
www.vasulkakitchen.org
Malinovského nám. 2
602 00 Brno
Senster Genesis
The Senster, commissioned by the electronics giant, Philips, for their permanent showplace, the Evoluon, in Eindhoven, was a much bigger and more ambitious piece of work than SAM. In addition to responding to people's voices, the Senster also responded to their movements, which it detected by means of radar, and was (as far as I know) the first robotic sculpture to be controlled by a computer. It was unveiled in 1970 and remained on permanent show until 1974 when it was dismantled.
The Vasulka Effect
Umělecké pokusnictví, dekonstrukce obrazu, proces pozorování. Průzkumníci umění videa Woody a Steina Vasulkovi se zajímají více než 60 let lidskou pamětí, pamětí média, umění jako instituce. Sonda do celoživotního partnerství životních i tvůrčích partnerů je osobním putováním po několika místech – Brno, Praha, Reykjavík, New York, Buffalo. Odysea uměleckého věhlasu kontrastuje s křehkostí jejich sociálního světa a nejistých vyhlídek. Dědictví videa je strukturováno texturou médií jednotlivých epoch (35 mm, video, harddisk). Padesát let avantgardy uložených na externím disku.
Welcome to the Future! The floppy cd-rom revolution - Exhibition
Thanks to collectors, artists and media art organizations in Europe, USA, Japan and Australia, Welcome to the Future! shows a selection 100 cd-roms and floppies (including some rare items). The works are presented along 3 themes: (1) Visions, utopias and politics of the upcoming digital world, (2) New art forms and artistic digital expressions (3) Documents on contemporary arts. A fourth section deals with digital collection and heritage : (4) Heritage. This website follows the same structure (see the corresponding tabs 1, 2, 3, 4) providing introduction texts by Marie Lechner and detailled notices on the exhibited items. The last tab Interviews proposes interviews with 6 actors active in electronic publishing in the 90's: Bob Stein (Voyager), Geert Lovink, Etienne Mineur, Antoine Schmitt, Suzanne Treister and Pierre Lavoie.