MERZBAU REVISITED

Nejprve otevřete na svém chytrém zařízení webovou stránku xr.plus s příslušnou koncovkou - odkazy najdete pod jednotlivými díly níže,  a povolte přístup k fotoaparátu. Poté se objeví políčko s výzvou hledat obrázek, jehož náhled je v levém dolním rohu rámečku. Po namíření telefonu na požadovaný záběr se zobrazí virtuální 3D model. 

Model zůstává načtený, je tedy možné s ním na obrazovce manipulovat – rotovat, přibližovat a oddalovat. Je možné zamířit pohled jinam a “umístit“ 3D model do jiného prostředí. Pro zobrazení v AR je nachystáno celkem jedenáct modelů.

Níže jsou kroky ilustrované. Fotky prohlížejte šipkami doleva a doprava.

V současné pandemické situaci, která omezuje volný pohyb osob a společenské kontakty, vedoucí také mimo jiné k uzavření galerií, výstav a všech kulturních institucí, není přáno uměleckým dílům umístěných v uzavřených budovách. V omezených podmínkách sociální izolace se ale ukazuje možnost, jak alespoň částečně překlenout bariéru a navázat spojení. Online workshop Merzbau revisited uspořádaný brněnskou umělkyní a digitální sochařkou Helenou Lukášovou nabídl možnost spojení a komunikace mezi lidmi napříč světem. Byl pobídkou ke společné tvorbě v digitálním prostoru. Navázání komunikace s umělci z různých částí světa, jejich vzájemná spolupráce, sdílení a tvorba tvořila vedle samotné realizace virtuálních objektů důležitý aspekt projektu spojujícího digitální tvorbu s participací, sociálními vazbami a interakcí.

Volnou inspirací pro Merzbau Revisited byl Swittersův celoživotní dadaistický umělecký projekt, stavba Merzbau, která znamenala ve své době (od 20. let 20. století) radikální proměnu vnímání uměleckého díla mimo běžné konvence. Proměňující se a stále narůstající stavba/objekt, prorůstající stropem i podlahami Swittersova obydlí, představovala živé neukončené umělecké dílo, předbíhající představu tzv. otevřeného díla, které na začátku šedesátých let 20. století formuloval Umberto Eco ve vztahu k literárním dílům ale i soudobému výtvarnému umění. Otevřenost, neukončenost, neustálá proměnlivost a variabilita se stala hlavním inspiračním momentem pro vznik digitálních soch, které takovému způsobu práce nabízí takřka nekonečné možnosti.

Na workshopu, kde spolupracovalo devět umělců z různých míst světa, nešlo o rekonstruování Schwitterova objektu nebo jeho fragmentů, ale o využití principu narůstajícího a proměnlivého sochařského díla. Umělci se zkušenostmi s 3D modelováním pracovali s daty, skeny a virtuálními objekty a společně utvářeli objekty, vycházející z nepřeberného množství vizuálních modelů a digitálních předloh; pracovali s modely antických plastik a soch z muzejních sbírek ale také s předměty běžné denní spotřeby, přírodninami nebo fragmenty lidského těla. K dispozici přitom měli modely přístupné ve sdílené digitální knihovně, volně otevřené ke stahování, sdílení a použití. Princip shromáždění dat a vytvoření sbírky modelů v jedné společné databázi/knihovně, může připomenout projekt Mouse Museum Claese Oldenburga v newyorské MoMA v roce 2013. Instalace zahrnující nepřebernou sbírku předmětů běžné denní spotřeby, vytvářející nejrůznější bizarní a nečekaná spojení, je atlasem našeho světa. Ve virtuální knihovně čekaly modely na další využití a kombinaci nejrůznějších typů a motivů do výsledného sochařského díla. Dopředu nebylo dané, jak má dílo vypadat, záleželo na preferencích a vlastním autorském přístupu jednotlivých umělců a na vzájemné spolupráci, při níž několik autorů sdílelo společný virtuální model a vzájemně jej utvářeli. Jediným omezením pro tvorbu soch byly technické limity, určující velikost soch a některé další aspekty.

Charakter jednotlivých virtuálních soch určuje do velké míry intuitivní přístup k práci ve digitálním prostředí. Namísto precizních konstrukcí, algoritmů a technicistních modelů, přistoupila Helena Lukášová k práci s 3D modely způsobem, který je blízký fyzickému modelování a tvarování hmoty. Výchozí modely, tvořené asamblážemi různých elementů – figurálních i abstraktních, jsou hněteny, natahovány, rozpínány a stlačovány, jako by byly vytvořené z gumy, nebo plastelíny. Jejich „měkkost“ evokuje organickou povahu děl, která se zdají být živá, narůstající v prostoru. Nápadným rysem všech vytvořených virtuálních soch je jejich vizuální přitažlivost, umocněná zářivými barvami a lesklými povrchy, blízká postinternetové estetice, která z nich činí dokonalé popové produkty, nebo sochy fetiše.

Výstava připravená při příležitosti Brno Art Week představuje výsledky čtyřdílného workshopu ve veřejném prostoru města, zejména v okolí brněnského Domu umění, sídla Vašulka Kitchen Brno. Nehmotná povaha virtuálních sochařských děl dovoluje umístit současně stejné sochy také do dalších měst po celém světě, například do New Yorku, Düsseldorfu, Mexico City, Londýně a Bratislavě. Ve stejný okamžik si tak mohou sochy prohlížet diváci na různých místech světa. Prostřednictvím chytrého telefonu, nebo jiných zařízení, je možné načíst sochy v konrétním prostoru města, ale také je pomocí svého zařízení dále modelovat a přemisťovat. Tím vstupuje do hry také participace a účast diváka, který je vyzván k aktivní účasti a vlastní tvůrčí aktivitě.

Rozměr virtuální výstavy ve veřejném prostoru je specifický z několika důvodů – umožňuje realizovat sofistikované umělecké objekty do míst, kde by jejich fyzická realizace byla velmi nákladná nebo technicky nerealizovatelná a odpadá zabezpečení soch kvůli jejich případnému poničení nebo odcizení. Důležitou vlastností virtuálních soch také je, že jsou ve veřejném prostoru trvale přítomné, ale přitom nejsou běžným kolemjdoucím viditelné. Díla jsou tak současně demokraticky přístupná na dostupných místech města, ale současně jsou výlučná nebo exkluzivní a přístupná jen určitému okruhu diváků, kteří o jejich existenci vědí a mají k němu přístup. Prvek utajení, nebo zasvěcení do principu prohlížení výstavy, může připomínat podobné systémy využívané ve známých virtuálních hrách, například Pokémon go, při níž účastníci načítají virtuální postavičky podobným způsobem. Skrze tento prvek hry a zapojení široké skupiny diváků, tak můžeme zažívat pocit spojenectví a sdílení zážitků, i přes výrazné omezení živých sociálních kontaktů a komunikace.   

Za spolupráci v nelehké době děkujeme Brno Art Week

https://brnoartweek.cz/
https://www.facebook.com/brno.art.week/.